Dominikánská republika, severní pobřeží

 

Území Dominikánské republiky je rozděleno na tři základní zóny Cibao (modrá), Východ (zelená) a jih (fialová). V některých případech se rozlišují čtyři zóny Jižní pobřeží, Východní pobřeží, Severní pobřeží a Centrální oblast. Administrativně je Dominikánská republika složena z 32 provincií a Národního distriktu, který je hlavním městem.

Severní a střední část Dominikánské republiky obvykle označovaná jako „El Cibao“ se dělí na severozápadní Cibao, severní, východní a Jižní Cibao. Patří tam následující provincie:

Provincie	Centrum provincie	Rozloha (km2
Dajabón	Dajabón	1,020.73
Duarte	San Francisco de Macorís	1,605.35
Espaillat	Moca	838.62
Hermanas Mirabal	Salcedo	440.43
La Vega	Concepción de la Vega	2,287.24
María Trinidad Sánchez	Nagua	1,271.71
Monseñor Nouel	Bonao	992.39
Monte Cristi	San Fernando de Monte Cristi	1,924.35
Puerto Plata	San Felipe de Puerto Plata	1,852.90
Samaná	Santa Bárbara de Samaná	853.74
Sánchez Ramírez	Cotuí	1,196.13
Santiago	Santiago de los Caballeros	2,836.51
Santiago Rodríguez	San Ignacio de Sabaneta	1,111.14
Valverde	Santa Cruz de Mao	823.38

Severní pobřeží je zeměpisná oblast, která se nachází v severní části pobřeží omývaného Atlantským oceánem. Pobřeží Atlantského oceánu se táhne od provincie Monte Cristi, na hranici s Haiti na západě, až k poloostrovu Samaná na východě. Celkem tedy zaujímá 240 kilometrů. Od pláží směrem do vnitrozemí přechází malebná venkovská krajina posetá políčky cukrové třtiny, kterým dělá impozantní kulisu rozeklané pohoří Cordillera Septentrional.

V současnosti severní pobřeží lemují moderní letoviska nabízející ubytování na vysoké úrovni i kvalitní služby nejrůznějšího charakteru.

Za návštěvu stojí známá městečka jako Puerto Plata, Sosúa, Cabarete, Río San Juan či známá pláž s přilehlým golfovým hřištěm Playa Grande.

Pobřeží se vyznačuje teplým a tropickým podnebím, plážemi s bílým pískem a křišťálově čistou vodou. Má velkou mořskou a suchozemskou biodiverzitu. Kromě přírodních krás se pyšní bohatou historií a kulturou. Mnohá pobřežní města mají koloniální dědictví s krásnými kostely a starými budovami. Lze najít i pozůstatky předkolumbovských civilizací, jako jsou pyramidy a archeologické ruiny.

Severu Dominikánské republiky se také říká „Jantarové pobřeží,“ díky bohatým nalezištím jantaru. Název je poněkud zavádějící, protože 15 nalezišť jantaru je rozeseto mezi městem Puerto Plata na pobřeží a vnitrozemským Santiagem.

K severnímu pobřeží náleží i množství ostrůvků. V provinciích Monte Cristi a Puerto Plata najdeme skupinu sedmi malých ostrovů, známé jako Klíče sedmi bratří: Cayo Arena, Cayo Terreno, Cayo Monte Grando, Cayo Ratas, Cayo Muertos, Cayo Tororú a Monte Chico.   Nejnavštěvovanější z nich a jediným korálovým je Cayo Arena. Leží kousek od pobřeží, rybářské vesnice Punta Rucia a La Ensenada v provincii Puerto Plata. Ostrov Cayo Arena je obklopen bariérovým útesem. Při troše štěstí můžeme v oceánu vidět druh kapustňáků, kterému hrozí vysoké nebezpečí vyhynutí.

Cestovní ruch je v této oblasti na velkém vzestupu. Nejen, že dokáže nabídnout plážový odpočinek, ale udělá radost všem sportovně založeným jedincům, nabídne ekoturistku, modrou turistiku, svatební turistiku…… 

K populárním sportům regionu patří windsurfing a kiteboarding. Na své si přijdou milovníci potápění. Divoké horské řeky nabízí perfektní podmínky pro rafting. V pozadí nejsou ani vyloženě suchozemské sporty jako golf, slaňování, cyklistika, trekking a běhání.

Nadace pro vzdělávání v otázkách životního prostředí (FEE) uděluje každoročně prestižní mezinárodní certifikaci „modrá vlajka.“ Vybrané pláže musí splňovat přísné standardy na čistotu vody, ochranu životního prostředí, bezpečnost a kvalitu nabízených služeb. Dominikánská republika jich má dvacet jedna. Na severu v oblasti Puerto Plata plápolá na plážích Costa Dorada a Playa Dorada. V provincii Samaná se jí pyšní pláže Los Cayos, El Portillo a ostrov Cayo Levantado.

Provincie Monte Cristi

Na severozápadě republiky leží provincie Monte Cristi se stejnojmenným provinčním hlavním městem. To leží v samém cípu ostrova, kde krajina mírně připomíná poušť. Bylo založeno roku 1506 a hned se stalo velmi důležitým obchodním přístavem. Přístav byl až do 19. století významným obchodním uzlem pro vývoz cukrové třtiny, mahagonu a dalších zemědělských plodin do Evropy. Nyní se místní obyvatelé zaměřují na zemědělství (rýže) a rybolov. 

Pro odpočinek, a především pro potápění se využívají především pláže Cayo Cabrita a El Moro.  Asi po 300 m můžeme doplavat nebo doplout na malý ostrov Isla Cabrita, v jehož okolí milovníci potápění objevují vraky ztroskotaných lodí a koloniálních galeon.

Jen pár kilometrů od hranice s Haiti leží město San Fernando de Monte Cristi. Rozkládá se v dlouhé zátoce, která je krytá díky podmořským zlomům. Ústí zde do moře řeka Río Yaque. Důležitépřístavní město žije typicky místním životem, nepanuje tu žádný turistický ruch.

20 km2 subtropické oblasti, která je ze severu ohraničena Atlantským oceánem a na jihu zálivem El Morro, zaujímá Národní park Monte Cristi. Nedotčená příroda, prales a laguny jsou domovem různých endemických druhů rostlin (např. sabia montecristini), 10 druhů plazů, včetně amerického krokodýla a více než 160 druhů ptáků. Nechybí ani vzácní ptáci, jako např. ústřičníci američtí nebo nesyti lesní. Celá oblast je známá výskytem velkých mořských želv, které tu kladou vejce.

Provincie Puerto Plata

Oblast na severu Dominikánské republiky pojmenoval Kryštof Kolumbus jako Stříbrné pobřeží, a to z důvodu, že mu slunce odrážející se v mořské hladině připomínalo stříbro. Pobřežním, východním sousedem Monte Cristi je provincie Puerto Plata (v překladu „Stříbrný přístav“).

Hlavní město provincieSan Felipe de Puerto Plata má cca 200 tisíc obyvatel. Největší Santo Domingo má cca 3,5 mil obyvatel a druhé Santiago de Los Cabaleros cca 1.5 mil obyvatel. Roku 1493 ho založil Kryštof Kolumbus. Město má bohatou historii a zachovalou viktoriánskou architekturu. V historickém centru Puerto Plata stojí proslulé viktoriánské domy, mezi nimiž se klikatí úzké uličky dýchající starobylou atmosférou.

Srdcem města je náměstí Parque Central, na němž stojí domy z 19. a 20. století, kterým nechybí balkony s typickými jemnými dřevořezbami. Uprostřed náměstí se nachází pavilon La Glorieta a na jeho jižní straně se pak tyčí moderní katedrála Catedral de San Felipe.

V letech 1564 až 1577 byla postavena jedna z nejstarších koloniálních pevností Nového světa San Felipe. Původně sloužila k obraně města před nájezdy pirátů, ale roku 1659 ji obsadili bukanýři. Během jejich vyhánění byla pevnost značně poškozena, a proto ji španělský král Filip II. nechal přestavět. Pevnost také sloužila jako vězení. Dlouhá léta zde byl držen Pablo Duarte, národní hrdina, díky němuž získala Dominicana samostatnost.

V 18. století se stalo nejbohatším městem celého Karibiku díky produkci velmi kvalitního tabáku. S městem dosáhla celá oblast největšího rozkvětu.

 

Dalším důležitým mezníkem byla sedmdesátá léta 20. století, kdy oblast objevili turisté.

V palírně Brugal se pálí jeden z nejznámějších rumů Dominikánské republiky

Z Puerto Plata vede jediná lanovka v zemi na 800 m vysokou horu Isabel de Torres, kde je botanická zahrada a socha Krista (replika z brazilského Rio de Janiera).

Do města se, pro velký úspěch, ze Santa Dominga přesunul oblíbený festival merengue a karibských rytmů, který je pořádán v srpnu. 

Západně od provinčního města Puerto Plata se v Cofresí nachází tematický park Ocean World s delfíny, lvouny, žraloky a dalšími více než 4 000 druhy ryb a tygry.

Západním směrem od Puerto Plata je místo zvané La Isabela, kde stávala v minulosti první evropská osada v Novém světě. Byla založena v roce 1494 Kryštofem Kolumbem a pojmenována byla na počest španělské královny. Na místě probíhaly vykopávky, které odhalily kamenné základy kostela, kde se sloužila první mše v Americe a pozůstatky Kolumbova domu. V současnosti se zde nachází historický park Parque Nacional Histórico La Isabela.

Uprostřed pralesa v pohoří Cordillera Septentrional, na řece Damajagua, se ukrývá poklad severního pobřeží – 27 skalních jezírek (27 Charcos de Damajagua x 27 kaluží) s křišťálově čistou, sladkou vodou. Přírodní tobogány, jezírka, zatopené jeskyně a vodopády jen 10 km od Puerta Plata. Jezírka dostala jméno podle řeky, která je napájí, a která takto úchvatně vymodelovala krajinu. Slovo „damajagua“ pochází z taínské kultury a odkazuje na skupinu stromů, které se tady hojně vyskytují.

Pohoří je stvořeno pro milovníky raftingu na divokých peřejích, trekkingu, vysokohorské turistiky, cyklistiky a projížděk na koních.

V Puerto Plata jsou dva nejmodernější přístavy v celé zemi, Amber Cove a Taino Bay.

Přibližně 5 km východně od Puerto Plata se nachází populární letovisko Playa Dorada s krásnými písečnými plážemi, které jsou lemovány moderními hotely a vilkami. Součástí letoviska je také prvotřídní 18 jamkové golfové hřiště par 72, které je položeno do stále zelené dominikánské vegetace. Bylo založeno v roce 1976 a jeho architektem je Robert Trent Jones, Sr. Kromě něj se zde nachází také nákupní centrum s pestrým výběrem obchodů i restaurace, kavárny, bary a další zařízení.

Dalším významným letoviskem je Sosúa nabízející velkou rušnou pláž a širokou paletu vodních sportů, včetně hloubkového potápění a šnorchlování. Město se dělí na dvě části. Od pláže směrem na západ se nachází ospalá původní rybářská obec Los Charamicos, zatímco směrem na východ leží čtvrť El Batey plná luxusních hotelů, restaurací, obchodů a turistických kanceláří. Zde se nachází také rozsáhlé přímořské tržiště. V El Batey se v roce 1941 usadilo na 600 židovských uprchlíků z nacistického Německa, kteří zde vybudovali vzkvétající mléčný průmysl. Přestože se jich po skončení války mnoho odstěhovalo, dodnes zde po nich zůstaly synagogy, pamětní desky i pekařství. Dominikánský prezident Rafael Trujillo nabídl, po ujednání ve francouzském Évian, přijmout až 100 tisíc židovských uprchlíků. Dalších asi 800 německých a rakouských uprchlíků dostalo víza v letech 1940 až 1945. 

V roce 1980 bylo dvěma nadšenými surfaři „objeveno“ město Cabarete, vzdálené pouhých 20 minut jízdy autem od mezinárodního letiště v Puerto Plata.  Infrastruktura města je velmi dobrá. Cabarete má kolem 10 000 stálých obyvatel. V Cabarete byla v roce 1993 založena velmi netradiční společnost Iguana Mama, která nabízí organizované pěší nebo cyklistické výpravy s průvodci. Výdělek jde na programy týkající se ochrany životního prostředí a rozvoj zdělávání v oblasti. Více než šestikilometrová pláž Cabarete je perfektním místem pro provozování vodních sportů. Těší se po celý rok konstantním a vynikajícím větrným a mořským podmínkám s vlnami, které sportovci velmi oceňují. Město je pravidelně místem konání mezinárodních windsurfingových soutěží. Nedaleká Playa Encuentro se stala Mekkou pro všechny surfaře a vyznavače kiteboardingu. Je známá silnými vlnami a nabízí vlnobití pro surfaře všech úrovní.

V blízkosti Cabarete je Laguna de Cabarete a Laguna de Goleta, které byly vyhlášeny přírodními rezervacemi a nejsou volně přístupné.

Bezpečným útočištěm pro lodě s širokým vstupem a klidnými vodami je zátoka Luperon. Na atraktivnosti ji přidává blízkost Puerta Plata.

Provincie Espaillat

Východním pobřežním sousedem provincie Puerto Plata a západním sousedem provincie Maria Trinidad Sánchez je provincie Espaillat. Její území zahrnuje tři zeměpisné oblasti Od severu k jihu jsou to pobřežní roviny, Cordillera Septentrional  (Severní pohoří) a údolí Cibao. Hlavním městem provincie je Moca.

Provincie vznikla až v roce 1885. Do svého osamostatnění byla její jižní část součástí provincie La Vega a severní část součástí provincie Puerto Plata. Byla pojmenována po Uliesovi Franciscu Espaillatovi, který byl krátce od dubna 1876 do října 1876 prezidentem republiky.

Když byla v roce 1885 vytvořena provincie, patřilo k ní území dnešních provincií Hermanas Mirabal, Duarte a María Trinidad Sánchez a jižní část dnešní provincie Espaillat. Když však byla v roce 1896 vytvořena provincie Duarte, ztratila provincie Espaillat většinu území na východ od provincie Hermanas Mirabal; v roce 1945 bylo k provincii Espaillat připojeno území na sever od pohoří Cordillera Septentrional. V roce 1952 byla vytvořena provincie Salcedo (nyní provincie Hermanas Mirabal) a provincie Espaillat si ponechala území, které má nyní, s některými částmi na jih od Cordillera Septentrional a jinými částmi na sever od ní. Provincie měla dvě obce: Moca, její hlavní město, a Gaspar Hernández. Cayetano Germosén se stal obcí provincie v roce 1987 a Jamao al Norte v roce 2001.

Hlavní hospodářskou činností provincie je zemědělství. Hlavními produkty jsou plantain (banán na vaření), maniok, káva a kakao. Důležitou aktivitou je pochopitelně cestovní ruch.

Provincie María Trinidad Sánchez

Před jejím vnikem v roce 1959 bylo území součástí provincie Samaná.

Podél celého pobřeží od města Puerto Plata vede důležitá pobřežní silnice D-5, po které se můžeme dostat do hlavního provinčního města Nagua. Nagua se nachází přímo na pobřeží Atlantského oceánu u ústí stejnojmenné řeky. Se svým počtem obyvatel, kolem 35 tisíc, mu patří 24. místo v celé Dominikánské republice. Je náboženským správním centrem.

Mezi pláže, které tvoří pobřeží María Trinidad Sánchez, patří: Bahía Escocesa, Playa Diamante, Playa Caletón, Playa La Piscina, Playa Grande, Playa Boca del Boba, La Pocita, Playa Los Gringos, Poza de Bojolo, Playa Caenas a Playa Gran Popo.

Laguna de Gran Estero je spojena s řekou Gran Estero . Laguna Perucho je přírodní rezervace, která se rozkládá na ploše 15,14 km².

Na jeho území jsou chráněny mangrovové ekosystémy, stejně jako oblasti s dunami vysokými více než jeden metr. Neméně zajímavá je laguna Gri-Gri. Má sladkovodní proudy, mezi nimiž vynikají řeky Boba a Bacui. Nachází se zde také několik potoků, jako je Zanjón, La Garza a Los Lambraches. Vegetaci tvoří rostliny, jako jsou kokosové palmy, kapradiny, akácie a další. Mezi ptačí druhy, které lze pozorovat, patří jespák skvrnitý, čáp kanárský, čáp obecný, datel a další. Flóra oblasti souvisí s environmentálními charakteristikami oblasti, přičemž převládají červené mangrovy, i když ostatní druhy mangrovů vyskytující se v zemi, jako je mangrovník černý a mangrovový bílý, se objevují

v menším poměru. V chráněné oblasti se také vyskytuje mara, kokos, rákos, hrozny na pláži, sladkovodní šeřík a sladké brambory.

Provincie je významným producentem rýže, kokosu, kakaa, rybolovu a dalších zemědělských produktů. I v této provincii dominuje cestovní ruch.

Mezi zajímavosti patří národní park Cabo Francés Viejo, Vía Panorámica de Nagua-Cabrera nebo Nagua-Sánchez.

V provincii najdeme zátoku s nedotčenými plážemi Bahía de Rincón. Pláž Rincón již několikrát za sebou zařadil prestižní cestovatelský magazín Condé Nast Traveler mezi TOP 50 pláží světa.  Zátoka je obklopena palmami a tropickými lesy. Klidné vody a korálový útes je výborným místem pro šnorchlování a potápění, pryč od davů lidí.

Provincie Samaná

Nejvýchodnější částí El Cibao je provincie Samaná, jedno z nejkontroverznějších míst na ostrově Hispaniola. V různých obdobích 19. století se toto strategické a vzácné území pokusili, Ulises Heraux, Pedro Santana a Buenaventura Baez, prodat Španělsku a Spojeným státům. Naštěstí se jim to nepodařilo, a dnes provincie patří k jedné z oblastí s největším turistickým a obchodním rozvojem v zemi.

Kryštof Kolumbus a jeho mořeplavci se s touto částí ostrova Hispaniola setkali 12. ledna 1493 (tři měsíce po objevení Ameriky). Průzkum místa jim znemožnili, po malé bitvě, původní obyvatelé. Indiáni kmene Tainů mořeplavce zasypali dávkou ostrých šípů. Kryštof Kolumbus proto nazval místo, kde se vylodil, „Záliv šípů“.

Až v roce 1746 se guvernér Francisco Rubio y Penaranda zasadil o obchodní rozvoj této části ostrova. Později se na stejném místě objevili muži vyslaní Napoleonem, aby vstoupili na ostrov a podřídili ho francouzské nadvládě.

Během haitské invaze pozval prezident Boyer bývalé černošské otroky, aby tu žili a pracovali. Po 12 letech života delegace postupně zmizela, ale okolnost dala vznik kultivované, anglicky mluvící komunitě. Dodnes přežívají mnohá příjmení bývalých otroků jako Kelly, Johnson a King.

První bílí osadníci pak připluli na poloostrov až roku 1756 z Kanárských ostrovů a založili zde město Santa Barbara de Samaná, které neslo jméno po královně Bárbara de Braganza – manželce španělského krále Ferdinanda VI. Dnes je město běžně nazýváno zkráceně Samaná a je správním střediskem celého poloostrova, na němž žije asi 42 tisíc obyvatel. Město nabízí nejen příjemné ubytování, ale také restaurace, obchody, bary a možnosti zábavy. Díky své poloze je ideálním místem rybářů.

Samaná se může pochlubit tanečními festivaly. 

Vnitrozemí poloostrova je hornaté s vrcholky více než 500 m. Horské pásmo Cordilléra de Samanás je na jižním pobřeží lemováno zátokou Samaná a na severním kokosovými palmami.

Poloostrov Samaná, obzvlášť stejnojmenná zátoka je oblíbeným místem pro potápění s úžasnými korálovými útvary a rozmanitostí mořského života. V únoru až březnu tu můžeme vidět obrovské keporkaky, kteří sem připlouvají z Aljašky a z vod převážně severních oblastí Kanady i severní Evropy. V teplých vodách Samanského zálivu se páří a vyvádějí mladé .

Západní břeh zátoky je místem národního parku Manglares del Bajo Yuna, který zasahuje do sousední provincie Duarte a malým územím i do pobřežní provincie Maria Trinidad Sanchez.

V zátoce Samaná, mezi pláží a horami se ukrývá malý pozemský ráj, malý ostrůvek Cayo Levantado (ostrov Bacardi). Ostrov má délku něco málo přes kilometr. Jeho vegetace je pro oblast typická, vlhký les. Cayo Levantado byl obýván domorodým kmenem Taino, kteří využívali přírodní zdroje ostrova, jako je sladká voda a ovocné stromy. Ostrov považovali za posvátný. Věřili, že na tomto místě žijí jejich bohové a vykonávají náboženské obřady. Jméno dali ostrovu španělští objevitelé kvůli zvláštnímu vyvýšenému tvaru, odtud „vyvýšený ostrov.“ Mnoho let byl ostrov využíván jako orientační bod pro námořníky. V 19. století byl ostrov soukromým majetkem dominikánské rodiny, která na ostrově založila kokosovou plantáž. Dnes je ostrov oblíbenou turistickou destinací s dvěma luxusními resorty. Ostatní hotely jsou podél celé jižní části poloostrova.

Pokud projdeme bujným tropickým pralesem, severozápadně od města Samaná, najdeme Limonské vodopády s převýšením 52 metrů. Jsou společně s parkem Los Haitises a celým poloostrovem Samaná řazeny k 7 divům Dominikánské republiky.

Dalším kontroverzním místem v provincii je národní park Los Haitises. V roce 2009 vyvolala velký rozruch možná výstavba cementárny v této oblasti. Národní park je prales mezi provinciemi Sabana de la Mar, Hato Mayor, Mote Plata a Samaná o rozloze 3 600 km2. Jde o systém četných jeskyní s piktogramy a petroglyfy Taínů a některé i jejich předchůdců. Jsou tady vidět kopce, skalní útvary, údolí, mokřady, laguny, oblasti hydrografického vlivu tvořené řekami a plážemi, mangrovové porosty.  Vápencové pahorky mogotes tvořily kulisy ve filmu Jurský park.  Parkem protéká řeka Yuna, Barracote, Playabo, Los Cocos, Naranjo a potoky Cabirma, Estero, Prieto a další.  V době španělské kolonizace se Los Haitises stalo útočištěm pirátů, kteří využívali jeskyně jako úkryt. Možná je využíval i slavný pirát Francis Drake.

V severním cípu poloostrova se nachází národní park Cabo Cabrón.

Provincie má dle hodnocení Dominikánců dvě nejkrásnější městečka Las Terrenas, na severním pobřeží poloostrova, a Las Galeras u zálivu Bahia de Rincon. První z jmenovaných se vyznačuje plážemi s křišťálově čistou vodou, uvolněnou atmosférou a směsicí kultur. Má velkou komunitu cizinců, především Francouzů, kteří se tady usadili.

Autor: Jana Janečková